Bedna znamená důvěru. Klientům nasloucháme a pomáháme, říká koordinátorka

Dětství měla radostné a pubertu lehce komplikovanou. Vždycky však věděla, že za ní stojí milující rodiče, kteří ji v případě potřeby obejmou a její problémy budou brát, jako ty úplně největší na celém světě. Takové štěstí většina klientů, kteří navštěvují příbramské Nízkoprahové zařízení dětí a mládeže Bedna nemají. Kamila Zelená a její tým se snaží to změnit a v mladých lidech rozdmýchat to dobré, co v nich dřímá. „Jde nám o to, aby měli nějakou oporu, dospělou styčnou osobu, které věří, pokud se jim v životě něco těžkého přihodí,“ vysvětluje Zelená, koordinátorka a metodička Bedny.

Touhu pomáhat dostala do vínku, těžce nesla křivdu i to, když se slabším ubližovalo. „Po základce jsem začala studovat pedagogiku na střední i vysoké škole. Postupně jsem zjišťovala, že pedagogické instituce jsou dost sešněrované a nejsou příliš flexibilní. Nedělají se svými svěřenci to, co bych si představovala,“ popisuje 41letá sympatická rusovláska, jak změnila obor a ocitla se v „nízkoprahu“. „Práce v Bedně mě baví od A do Z,“ zdůrazňuje. „Nejvíce mě těší klienti samotní. Jde o mladé lidi, kteří mají sice často velmi těžké osudy, přesto jsou plni radosti ze života a zvláštní energie, kterou my zkušení už ztrácíme. Jejich elán mě udržuje mentálně mladou.“

Návštěvníci Bedny jí její zájem většinou oplácejí. Po chvilce strávené v nízkoprahovém klubu odhodíte předsudky o malých desperátech. Vděčnost, s níž přijímají nejběžnější hry, je až dojemná. „Nabízíme čtyři druhy služeb,“ upřesňuje Zelená. Klub je určený klientům od 11 do 20 let a je v provozu ve všední dny od 14 do 19.00. „Tam se nejčastěji navazují vztahy, na nichž se později staví,“ sděluje. Nechybí kontaktní místnost, která je otevřena v pondělí až pátek od 11 do 14 hodin. „Do ní mohou klienti chodit na individuální setkání,“ upřesňuje koordinátorka s dovětkem, že je její tým připravený doprovodit je na úřady či na jednání ve škole... Je tu i terénní služba, při níž pracovnice docházejí do míst, kde se mladí lidé setkávají nebo bydlí a – jak si doba žádá – online kontakt.

Tým Bedny má osm členů a tvoří ho samé ženy. Zajímavostí je, že jde většinou o matky, což není v podobných službách obvyklé. „Naším hlavním pracovním nástrojem jsme my samy. Pomáháme si volnočasovými aktivitami. Při hře a jiné zábavě se s námi klienti poznávají. Díky tomu můžeme později řešit i složitější věci,“ objasňuje metodu kontaktní práce, která by se mohla zjednodušeně jmenovat zájem, důvěra a zázemí. Výsledky jsou, i když Zelená o svých zásluhách skromně mlčí. „Dopad naší práce se těžko měří. Nikdy nedokážeme přesně říci, jestli mladý člověk vykročil do života správnou nohou díky nám,“ přemítá a přiznává, že ji některá setkání zahřejí u srdce.

Třeba jedno úplně čerstvé. „Potkala jsem se s bývalou klientkou, se kterou jsem se poznala v roce 2011. Je z ní moc milá mladá žena. Se svým partnerem mě pozvali na svatbu. Mluvili o tom, že mají bezva práci a koupili si byt,“ vypráví a oči se jí při tom zalesknou. Aby také ne, když si vybaví, v jakých poměrech oba vyrůstali. Slečna prožila celé dospívání v ubytovně s mámou v podstatě samoživitelkou a tátou téměř nepřetržitě ve výkonu trestu. „Měla jsem velkou radost,“ líčí polohlasně.

Nad otázkou, co by se stalo, kdyby Bedna skončila, nemusí dlouho přemýšlet. „Desítky dětí by neměly místo, kam by mohly přijít trávit odpoledne. Přišly by o jistotu a zázemí, kterou jim vztah s námi poskytuje. Někteří nás mají jako jediné dospělé osoby, které je berou vážně a pomůžou jim,“ podtrhuje Zelená. A brzy by to pocítili Příbramáci. Ne nadarmo se totiž říká, že kdo si hraje, nezlobí. „Naši klienti by trávili čas na ulici a pravděpodobně by se dopouštěli různých nezbedností. Veřejnost by mohli obtěžovat nebo dokonce ohrožovat,“ zakončuje šéfka Bedny.